Kampaň "po americku"

Cvak, cvak… Poskytnete nám rozhovor?  Přicházíme do kanceláře, před vchodem již zvědavě čekají reportéři z různých newyorských médií. Jejich zájem o díry v oknech je neutichající. Jsme střeženi ozbrojenými policisty 24 hodin denně. Případ se nadále vyšetřuje. Specializovaná detektivka na IT je v kanceláři 12 hodin denně a snaží se zjistit, co se stalo s hlavním počítačem, ze kterého zmizela všechna data. Počítač si detektivové chtěli vzít s sebou již na začátku vyšetřování. Jelikož jsou v něm všechny databáze a data, která používáme, z kanceláře jsme ho nemohli nechat odnést.

Policisté zajišťují vstup do kanceláře a nepouští nikoho, pokud k tomu nedáme výslovné povolení. Carla, tisková mluvčí kongresmana je ve Washingtonu a samozřejmě se do médií nesmí dostat protichůdné informace. S novináři, kteří se nám snaží dostat do kanceláře, mluví Aaron, hlavní manažer kampaně, ale většinou je odvolává na Carlu. Tak dochází k bizardním situacím, kdy Carla ve Washingtonu podává po dlouhých rozhovorech na telefonu s kongresmanem či Aaronem prohlášení médiím o situaci, která se stala v New Yorku.

„Dobrý den. Přišla jsem vás varovat.“ Zvedám oči od počítače a moje intuice vysílá varovné signály. Před stolem Anne stojí žena cca ve věku 45 let. Je vychrtlá, na zádech má batoh a v ruce hůlku, o kterou se opírá.

„Prosím?“ ptá se s rozrušeným výrazem Anne. „Přišla jsem vás varovat“, opakuje žena a oči se jí přitom divně pohybují. Skoro se jí bojím do očí podívat, aby se naše pohledy nestřetly. „Ta policistka venku není dostatečně ozbrojená.“ Anne neví, co jí na to má říct. „Je v nebezpečí. Řekněte jí, aby se více ozbrojila.“ Mluví něco o tom, že její bratr sloužil v FBI společně s M. Grimmem. Oči se jí neustále pohybují a pak pronese: „Michael Grim is not gonna make it.“ Tato věta nás obě zaráží. Vyskakuje mi husí kůže. Dobrovolnice, stojící u stolu Anne, která přišla volat obyvatelům Staten Islandu, se na mě jen zděšeně podívá. Co tím chtěla říct? Je kongresman v nebezpečí? Tato věta, že to kongresman NEZVLÁDNE, ve mně vyvolává pocit nebezpečí. Myslela tím, že nevyhraje volby, nebo že se mu snad něco stane?

Anne si bere na ženu kontakt a všem se nám uleví, když konečně odchází. Všechny máme z její návštěvy špatný pocit. Anne volá Markovi, bývalému detektivovi, aby mu řekla, co se stalo… Snad se o to postará a zjistí, co je ta podivná žena zač.

Lidé volají do kanceláře a ptají se, jestli je vše v pořádku. Kongresmana tu prostě milují… Trvalo mi dlouho, než to moje evropská povaha pochopila, ale již tomu pomalu začínám přicházet na kloub.

Odpoledne on sám přichází do kanceláře a s hlavním manažerem se baví o zítřejším focení. Ten se na mě podívá a říká kongresmanovi: „Alžběta tě může nafotit, má dobrý foťák.“ Zvedám oči od počítače. „Opravdu? Dobře, tak poprosíme tady mladou fotografku, aby mě zítra nafotila s Rudy Gulianim“. I přes naprosté zaskočení se zmáhám na větu: Bude mi potěšením.

Rudy Guliani je v New Yorku přímo zbožňován. Bývalý starosta velkého jablka podporuje našeho kongresmana a směje se na mě z předvolebního letáku. Takže vážně tě zítra potkám? Pecka.

Skoro jsem dospat nemohla. Ráno přicházím do kanceláře, kde mě má Mark s kongresmanem vyzvednout. Schůzka s Gulianim je v jedenáct. Devět ráno, nikde nikdo. Po deváté přichází hlavní manažer. Deset, kongresman nikde. Aaron mu volá, nikdo nebere telefon… Začínám tušit, že moje setkání s Gulianim asi neproběhne. Kampaň, takže se asi něco stalo… Po desáté již moje naděje umírá…

Kongresman s Markem přijíždí odpoledne a Mark se mi přišel omluvit. Objevily se nové informace ohledně rozbití oken v našem hlavním sídle a kandidát musel odjet na Manhattan již v šest ráno. "Příště mi zavolej klidně ve tři ráno. Je mi to jedno." Tak si vzal znovu moje číslo a myslím, že to vzal na vědomí.

Pokud jsem se tady něco naučila, tak že: Shit happens…

Všechno zlé je k něčemu dobré a od té doby se na veškerých událostech domlouvám přímo s Markem, vysloužilým detektivem, který kongresmana všude doprovází. Každé pondělí tedy projdeme kongresmanův kalendář a já si sepíšu, jakých událostí se budu účastnit. A každý pátek projednáme kalendář na víkend, který je s blížícími se volbami doslova nabitý.

Dneska taky přišly pilníky. Proč pilníky? S Maxem, kamarádem, který sem dochází jako dobrovolník, se smějeme a umíráme smíchy asi půl hodiny. Představujeme si ten politický spot: Mladá žena si piluje nehty, je nešťastná z toho, jak je má roztřepené. Po použití pilníku se podívá na svoje nehty a vydechne wow. To je ale krása. Na pilníku uvidí Grimmovo logo – ale, copak máme dneska za den? 6. listopadu. Jééé, volby! Jdu volit Grimma, protože mám díky němu tak nádherné nehty!

A teď vážně. Pilníky se používají hlavně v senior centrech, které Michael Grimm hojně navštěvuje. Staré paní po pilnících přímo šílí. Tam jdou na dračku. Mě osobně moc neoslovily. Přece jen preferuji ty skleněné. Grimmovy jsou sice s logem, ale z druhé strany jsou jak šmirgl papír. Každopádně plus za nápad…

Taky přišly placky a bumber stickers, samolepky na auta. O placky je boj. Rozdávají se na každé akci. Bumber stickers tady taky letí. Lidi s tím opravdu jezdí a mají to všude na autech. Zajímavé a pro nás Čechy nepochopitelné… Už vidím někoho, jak jezdí např. s Nečasovým nebo Paroubkovým jménem nad zadními světly auta a je na to hrdý. O světlo by přišel a auto by mu ojeli klíčkem… Hold, jiný kraj, jiný mrav.

Odpoledne je strašně zamračeno. Že by další tornádo? Do práce jsem si vzala velkou cestovku s oblečením, potřebuju si jít vyprat. Pračky doma tady moc nevedou. Raději se vydávám hned, zkušenost s bouřkami tady už mám a nechci zase někde zapadnout na pár hodin…

Tašku házím přes rameno a jdu na New Dorp, kousek od naší regionální kanceláře. Dávám věci do pračky, nastavuju stopky na 30 minut a jdu se jako minule podívat po obchodech kolem prádelny.

Vracím se do prádelny. Je strašně dusno. Bouřka musí zaručeně přijít. Otázkou jen zůstává, zda to stihnu zpět do kanceláře. Pokud ne, pozitivní je, že se budu mít do čeho převléct… Házím vyprané prádlo do sušičky a nastavuji 32 minut. Z tašky vytahuji Vampire diaries, úlovek za 1 dolar, otevírám a začítám se…

Dojdu zpět do kanceláře a asi půl hodiny na to začíná pěkná sprška… Dneska jsem to stihla.

Od doby nevydařeného focení Gulianiho jsem se setkala s dalšími lidmi, ke kterým se snad ani americký smrtelník nemá šanci dostat. Takže moje zklamání z Gulianiho se rychle zahojilo a další události předčily moje očekávání… Koho jsem potkala? Na to se těšte zase příště.

Reportéři a reportéři...

A zase

Tak se tady pere...