Sledujte emailem

pátek 19. října 2012

Kampaň "po americku"



Cvak, cvak… Poskytnete nám rozhovor?  Přicházíme do kanceláře, před vchodem již zvědavě čekají reportéři z různých newyorských médií. Jejich zájem o díry v oknech je neutichající. Jsme střeženi ozbrojenými policisty 24 hodin denně. Případ se nadále vyšetřuje. Specializovaná detektivka na IT je v kanceláři 12 hodin denně a snaží se zjistit, co se stalo s hlavním počítačem, ze kterého zmizela všechna data. Počítač si detektivové chtěli vzít s sebou již na začátku vyšetřování. Jelikož jsou v něm všechny databáze a data, která používáme, z kanceláře jsme ho nemohli nechat odnést.

Policisté zajišťují vstup do kanceláře a nepouští nikoho, pokud k tomu nedáme výslovné povolení. Carla, tisková mluvčí kongresmana je ve Washingtonu a samozřejmě se do médií nesmí dostat protichůdné informace. S novináři, kteří se nám snaží dostat do kanceláře, mluví Aaron, hlavní manažer kampaně, ale většinou je odvolává na Carlu. Tak dochází k bizardním situacím, kdy Carla ve Washingtonu podává po dlouhých rozhovorech na telefonu s kongresmanem či Aaronem prohlášení médiím o situaci, která se stala v New Yorku.

„Dobrý den. Přišla jsem vás varovat.“ Zvedám oči od počítače a moje intuice vysílá varovné signály. Před stolem Anne stojí žena cca ve věku 45 let. Je vychrtlá, na zádech má batoh a v ruce hůlku, o kterou se opírá.
„Prosím?“ ptá se s rozrušeným výrazem Anne. „Přišla jsem vás varovat“, opakuje žena a oči se jí přitom divně pohybují. Skoro se jí bojím do očí podívat, aby se naše pohledy nestřetly. „Ta policistka venku není dostatečně ozbrojená.“ Anne neví, co jí na to má říct. „Je v nebezpečí. Řekněte jí, aby se více ozbrojila.“ Mluví něco o tom, že její bratr sloužil v FBI společně s M. Grimmem. Oči se jí neustále pohybují a pak pronese: „Michael Grim is not gonna make it.“ Tato věta nás obě zaráží. Vyskakuje mi husí kůže. Dobrovolnice, stojící u stolu Anne, která přišla volat obyvatelům Staten Islandu, se na mě jen zděšeně podívá. Co tím chtěla říct? Je kongresman v nebezpečí? Tato věta, že to kongresman NEZVLÁDNE, ve mně vyvolává pocit nebezpečí. Myslela tím, že nevyhraje volby, nebo že se mu snad něco stane?

Anne si bere na ženu kontakt a všem se nám uleví, když konečně odchází. Všechny máme z její návštěvy špatný pocit. Anne volá Markovi, bývalému detektivovi, aby mu řekla, co se stalo… Snad se o to postará a zjistí, co je ta podivná žena zač.

Lidé volají do kanceláře a ptají se, jestli je vše v pořádku. Kongresmana tu prostě milují… Trvalo mi dlouho, než to moje evropská povaha pochopila, ale již tomu pomalu začínám přicházet na kloub.

Odpoledne on sám přichází do kanceláře a s hlavním manažerem se baví o zítřejším focení. Ten se na mě podívá a říká kongresmanovi: „Alžběta tě může nafotit, má dobrý foťák.“ Zvedám oči od počítače. „Opravdu? Dobře, tak poprosíme tady mladou fotografku, aby mě zítra nafotila s Rudy Gulianim“. I přes naprosté zaskočení se zmáhám na větu: Bude mi potěšením.

Rudy Guliani je v New Yorku přímo zbožňován. Bývalý starosta velkého jablka podporuje našeho kongresmana a směje se na mě z předvolebního letáku. Takže vážně tě zítra potkám? Pecka.

Skoro jsem dospat nemohla. Ráno přicházím do kanceláře, kde mě má Mark s kongresmanem vyzvednout. Schůzka s Gulianim je v jedenáct. Devět ráno, nikde nikdo. Po deváté přichází hlavní manažer. Deset, kongresman nikde. Aaron mu volá, nikdo nebere telefon… Začínám tušit, že moje setkání s Gulianim asi neproběhne. Kampaň, takže se asi něco stalo… Po desáté již moje naděje umírá…



Kongresman s Markem přijíždí odpoledne a Mark se mi přišel omluvit. Objevily se nové informace ohledně rozbití oken v našem hlavním sídle a kandidát musel odjet na Manhattan již v šest ráno. "Příště mi zavolej klidně ve tři ráno. Je mi to jedno." Tak si vzal znovu moje číslo a myslím, že to vzal na vědomí.

Pokud jsem se tady něco naučila, tak že: Shit happens…

Všechno zlé je k něčemu dobré a od té doby se na veškerých událostech domlouvám přímo s Markem, vysloužilým detektivem, který kongresmana všude doprovází. Každé pondělí tedy projdeme kongresmanův kalendář a já si sepíšu, jakých událostí se budu účastnit. A každý pátek projednáme kalendář na víkend, který je s blížícími se volbami doslova nabitý.

Dneska taky přišly pilníky. Proč pilníky? S Maxem, kamarádem, který sem dochází jako dobrovolník, se smějeme a umíráme smíchy asi půl hodiny. Představujeme si ten politický spot: Mladá žena si piluje nehty, je nešťastná z toho, jak je má roztřepené. Po použití pilníku se podívá na svoje nehty a vydechne wow. To je ale krása. Na pilníku uvidí Grimmovo logo – ale, copak máme dneska za den? 6. listopadu. Jééé, volby! Jdu volit Grimma, protože mám díky němu tak nádherné nehty!

A teď vážně. Pilníky se používají hlavně v senior centrech, které Michael Grimm hojně navštěvuje. Staré paní po pilnících přímo šílí. Tam jdou na dračku. Mě osobně moc neoslovily. Přece jen preferuji ty skleněné. Grimmovy jsou sice s logem, ale z druhé strany jsou jak šmirgl papír. Každopádně plus za nápad…

Taky přišly placky a bumber stickers, samolepky na auta. O placky je boj. Rozdávají se na každé akci. Bumber stickers tady taky letí. Lidi s tím opravdu jezdí a mají to všude na autech. Zajímavé a pro nás Čechy nepochopitelné… Už vidím někoho, jak jezdí např. s Nečasovým nebo Paroubkovým jménem nad zadními světly auta a je na to hrdý. O světlo by přišel a auto by mu ojeli klíčkem… Hold, jiný kraj, jiný mrav.
Odpoledne je strašně zamračeno. Že by další tornádo? Do práce jsem si vzala velkou cestovku s oblečením, potřebuju si jít vyprat. Pračky doma tady moc nevedou. Raději se vydávám hned, zkušenost s bouřkami tady už mám a nechci zase někde zapadnout na pár hodin…

Tašku házím přes rameno a jdu na New Dorp, kousek od naší regionální kanceláře. Dávám věci do pračky, nastavuju stopky na 30 minut a jdu se jako minule podívat po obchodech kolem prádelny.

Vracím se do prádelny. Je strašně dusno. Bouřka musí zaručeně přijít. Otázkou jen zůstává, zda to stihnu zpět do kanceláře. Pokud ne, pozitivní je, že se budu mít do čeho převléct… Házím vyprané prádlo do sušičky a nastavuji 32 minut. Z tašky vytahuji Vampire diaries, úlovek za 1 dolar, otevírám a začítám se…
Dojdu zpět do kanceláře a asi půl hodiny na to začíná pěkná sprška… Dneska jsem to stihla.

Od doby nevydařeného focení Gulianiho jsem se setkala s dalšími lidmi, ke kterým se snad ani americký smrtelník nemá šanci dostat. Takže moje zklamání z Gulianiho se rychle zahojilo a další události předčily moje očekávání… Koho jsem potkala? Na to se těšte zase příště.




Reportéři a reportéři...
A zase
Tak se tady pere...

středa 10. října 2012

Můj víkend v Harlemu


Další týden tady utekl jako voda a čekal mě prodloužený víkend s volným pondělím, a to díky americkému svátku „Labor day“ (3. září).  Navštívila jsem kamarády, využila jejich obrovskou trampolínu na zahradě a vydali jsme se na večeři do korejské restaurace vyzkoušet úhoře v sushi, o čemž již byla řeč. Po cestě jsme narazili na čínskou restauraci pojmenovanou úsměvně Mr. Rice (pan Rýže:D). Pan Rýže je ale tedy vtipný pán. Asi si otevřu květinářství a pojmenuju ho „Paní Květina“.

V pátek večer se již vydávám směr Manhattan. V autobuse mě pro změnu překvapuje, jak bedlivě je tato demokratická země střežena. Asi někdo nahoře četl 1984 od Orwella a napadlo ho, že by nebylo špatné něco takového vyzkoušet i v New Yorku (viz foto). Kdo nečetl Orwella, tak určitě viděl reality show „Big Brother“, kde byli všichni neustále pod dohledem kamer. A tak něco podobného už mají i v USA, kde chtějí zvýšit bezpečnost tím, že nainstalují kamery do více jak 1000 autobusů. Toto oznámení končí krásnou větou: „Smile“ – „Úsměv, prosím“. Tak doufám, že se lidé využívající tyto střežené dopravní prostředky nezapomenou na palubě přihlašovat do svých účtů přes internetové bankovnictví, emailů a kdo ví kam ještě.

Vystupuju z autobusu a vydávám se trajektem na druhý břeh. Na dolním Manhattanu už mě čeká kamarád Serkan a rozhodujeme se, na jakou párty půjdeme. Máme několik pozvání a adres ze zmíněného couchsurfingu. Nakonec vítězí párty se Stefani, která sem přiletěla na pár dní. Sraz máme na rohu 9th avenue a 14th street. Po chvíli čekání přichází slečna menšího vzrůstu, v ruce má červené boty s „ostny“, které jsou momentálně v módě. Čekáme na dalších několik lidí a jdeme do klubu. Serkan musí zaplatit cca 30 dolarů vstupné. Do mnoha newyorských klubů muže bez doprovodu ženy ani nepustí. V Turecku je to prý stejné. Pokud chcete jít do klubu, potřebujete ženský doprovod.

Později mi volá Ayan a Javad, další noví kamarádi z CS. Do tohoto klubu jít nechtějí, stejně je tam moc kraválu, takže bychom neslyšeli ani vlastního slova. Čeká mě víkend v Harlemu u Ayana, který pracuje na univerzitě a má přehled od historie, po energetiku, geografii, vaření atd.

Setkávám se s Ayanem, čekáme na Javada s jeho kamarádem Tuvalem, který sem přiletěl z jejich rodné země Ázerbájdžánu,  aby zde složil nějaké zkoušky v angličtině. Se všemi jdeme sednout do nedaleké hospůdky. V této oblasti se odehrávala většina scén ze „Sexu ve městě“. Ulice lemují žluté taxíky, projíždějící sem a tam. Je příjemný, ještě letní večer.

Povídáme si a zjišťuji, že všichni tři nejenom, že byli v České republice, ale že všichni tři byli také v Brně. Svět zná naši malou zemičku a všem se u nás moc líbilo. Pokračujeme do klubu, chvíli paříme a kolem třetí ráno se vydáváme newyorským podzemím do Harlemu. Ayan má pěkný byt kousek od Central Parku a kocoura Kaira.

V poledne již začínáme poznávací túru po Harlemu. Ulice jsou přeplněné lidmi, všude po stranách stojí místní obyvatelé tmavé pleti, prodávající vše možné, od brýlí, pásků, parfémů, po knihy a cédéčka. Ayan mi ukazuje kostel, ve kterém byla natočena slavná scéna z filmu "American gangster" (svatba a poté zatčení Denzela Washingtona). Ulice jsou tu široké, ne jako na dolním Manhattanu. Všude jsou domy se schodišti vedoucími z oken. Dříve se tak stavěly kvůli nouzovému východu z důvodu požáru. Jen si představuju, jak se mi nechce vařit, z dolního patra se line vůně oběda, slezu po schodišti a jdu k sousedům balkónem na návštěvu…

Brouzdáme se harlemskými ulicemi a přicházíme k Apollo Theater, nejznámější newyorské „music hall“, spojené především s vystoupeními nadaných zpěváků tmavé pleti. Apollo se datuje od poloviny 19. století a založil ho bývalý generál spojený s občanskou válkou, Edward Ferrero. Odehrávaly se zde (a stále se odehrávají) amatérské noci, kde se představují mladí a nadějí zpěváci. V Apollu začínal například James Brown, Stevie Wonder, Jimi Hendrix a v neposlední řadě i Michael Jackson. Objevily se zde i politicky známé osobnosti, mezi kterými nechyběl Bill Clinton, starosta New Yorku Michael Bloomberg či Barack Obama.

Manhattan, to nejsou jen přeplněné ulice, mrakodrapy a komerce. Manhattan, to je také příroda, parky a historické budovy. Naše další cesta směřuje na sever. Od rušných ulic Harlemu jsme ujeli pár stanic a rázem jsme se ocitli v jiném světě. Park, lidé opalující se zde jako na pláži, pikniky, knížky a relax...

Z vyhlídky vidíme most George Washingtona, spojující severní Manhattan s New Jersey. Jedná se o nejrušnější most na světě, který pojme nejvíce motorových vozidel a ročně po něm přejede více než 106 milionů aut. Pokračujeme dál a cítím, jak na mě dýchá historie…Nejstarší dům na Manhattanu. Dům George Washingtona, jenž sloužil jako jeho hlavní sídlo a velitelství během Americké revoluce. Datován je od roku 1765. Jedná se strategické místo, ze kterého by G. Washington viděl blížící se nebezpečí. Vidíte z něj na řeku Harlem, Bronx, Long Island, řeku Hudson a Jersey. V neposlední řadě na stadion, kde se hraje US Open.

Měníme prostředí a z poklidného severního Manhattanu se přesouváme na 46. ulici. Přišli jsme na Brazilian day (brazilský den) - uzavírky, muzika, statisíce lidí. Všichni v dobré náladě. Vlnící se tanečnice, všude brazilské vlajky, tuny výborného jídla. Tak vypadá oslava jihoameričanů.

Jen co jsme dojeli na Manhattan, nestačím se divit. U stánku s hot-dogama další varování. „Pokud zaznamenáte terorismus, volejte NY policii“… Aha. Ok, tak kdybych náhodou při kupování párku v rohlíku uviděla nějakého teroristu, určitě vám, kluci zavolám.

Pochůzky zakončujeme návštěvou Chelsea Market, kde najdete jídlo a pochoutky z různých koutů světa, od mořských potvůrek po „cupcakes“ nepředstavitelných barev a chutí. Ve druhém a čtvrtém podlaží se také usadil všemocný Google, bez kterého bychom byli v dnešní době ztraceni.

V New Yorku den nikdy nekončí, rovnou proplujete do dalšího dne a neexistuje rozdíl mezi dnem a nocí. Spolu s dalšími kamarády jsme strávili večer v Beauty baru. Docela dobrý nápad z hlediska marketingu. Originální. Dobrá hudba a příjemná atmosféra. Sedíte na židlích a nad vámi jsou přístroje jako v kadeřnictví. Když přijdete ve vhodnou dobu, během posezení s vašimi přáteli si zde můžete nechat udělat i nehty.

V New Yorku den nezačíná ráno, ale v poledne, zvláště o víkendu. Nejdete na breakfast (snídani), ale na brunch (breakfast and lunch), snídani spojenou rovnou s obědem. Jak jinak než americké palačinky. Opět jdeme do podzemí a cestujeme do Brooklynu, kde se právě odehrává West Indian Parade. Byly zde k vidění kostýmy, které bych si ani nedokázala představit. Karibské národy tady představovaly oblečky a doplňky všemožných barev a zároveň i svou kulturu. Nejprve ze všeho se ale představili různí politici. Máme přece před volbami, a tak zde nechyběl např. starosta NY Michael Bloomberg…

Tančilo se na projíždějících náklaďácích s obrovskými reprobednami, na ulici, prostě všude. Tohoto průvodu se účastnily více jak tři miliony lidí. Ayan mě předtím varoval, že tam každý rok někoho zastřelí, nebo tam někdo umře. Tak jsme doufali, že nás se to týkat nebude. Ano, ani tento rok nebyl výjimkou a nějaký mladík byl ubodán k smrti a další dva lidi postřeleni. My jsme vyvázli jen se silným zážitkem na něco tak velkolepého…

Kdo by se chtěl podívat, jak takový blázinec vypadá:

 A příště již zase zpátky k politice...

Velký bratr vás sleduje...

Skvělý název restaurace...
Noční Manhattan z ferry
Zavaž mi střevíček, anebo děsivé boty...V kabelce má slečna žabky na přezutí :D
Žluté taxíky jsou všude
Zde se točil American gangster




Stále Harlem
Most George Washingtona




Dům George Washingtona

Beauty bar

V Beauty baru

I v takovém outfitu jdou někteří do klubu...

Pánové se baví

A již zpátky v Harlemu, obmrknout novou kolekci


Trošku děsivé


Ohlašujte terorismus, prosím vás...
Na tomto rohu byl zastřelen John Lennon
Brazilian Day



Brooklyn a "West Indian Parade"

I strejda Donald přišel podpořit vlnící se tanečnice a tanečníky
Populární senátor Schumer, který vyhrál v historii s největším procentem hlasů (71%)


Krásný kostým dotváří doplněk v podobě tašky z HM